07.11.26 · Běloruská,Reich,polis a hodně temná cesta směrem na polisCesta a smrt na ní
Po setkání se Spartany na Běloruské dostal Viktor Kovalenko nabídku, která mohla změnit jeho dosavadní život. Spartané mu svěřili nelehký úkol – najít Polis a dostat se k jejich lidem. Viktor si dobře uvědomoval, že cesta nebude jednoduchá. Čekaly ho nebezpečné tunely, neznámé stanice, mutanti a lidé, kteří by ho bez váhání připravili o život. Přesto úkol přijal. Viděl v něm příležitost dokázat, že se dokáže stát někým lepším.
Než se vydal na cestu, musel se pořádně připravit. Sháněl potřebné vybavení, zásoby a především jídlo, jehož nedostatek byl v metru každodenním problémem. Aby získal vše potřebné, musel pro různé lidi splnit několik nelehkých úkolů a uzavřít nejeden obchod. Za svou snahu nakonec získal starou dvouhlavňovou brokovnici, takzvanou dupletu, společně s několika náboji. Nebyla to žádná výbava pro hrdinu, ale v tunelech mohl být každý náboj rozdílem mezi životem a smrtí.
Cesta do neznáma
Když Viktor konečně opustil Běloruskou, nebyl na cestu sám. Přidal se ke skupině lidí, kteří si říkali Mazutníci. Společně se vydali vstříc dlouhé a nebezpečné cestě směrem k Polis. Jenže už od prvních okamžiků bylo jasné, že tahle výprava nebude žádná procházka metrem. Temnota tunelů je postupně pohlcovala a s ní přicházel strach, který se nedal jen tak zahnat. Z hlubin se začaly ozývat podivné zvuky a dunivé řevy obrovských monster, jejichž hlas snad ještě nikdo z přítomných nikdy neslyšel.
Napětí mezi skupinou postupně rostlo, až jeden z Mazutníků nevydržel nervozitu a začal střílet do temnoty. Odpověď přišla téměř okamžitě. Z hlubin tunelu se ozval děsivý řev, po kterém následovala salva z kalašnikovu. V tu chvíli nikdo nepřemýšlel nad hrdinstvím. Celá skupina se dala na útěk a zamířila zpět k jejich stanici, kde se mohli alespoň na chvíli ukrýt a vzpamatovat.
Po návratu se všichni snažili dát dohromady a zjistit, co se vlastně stalo. Naštěstí se ukázalo, že jeden z Mazutníků utrpěl pouze lehké střelné poranění od kalašnikovu. Ostatní mu pomohli ošetřit ránu a společně se snažili uklidnit. Od té chvíle si však Viktor dával pozor na každý stín, každý podezřelý zvuk a každý pohyb v temnotě. Bylo mu jasné, že to, co se ukrývá v tunelech, nemusí být vždy vidět, aby to představovalo smrtelné nebezpečí.
Průchod územím Reichu
Ještě před samotným pokračováním cesty na Polis narazil Viktor na stanici ovládanou Reichem. Rychle pochopil, že bez jejich svolení a přizpůsobení se místním pravidlům se přes stanici jen tak nedostane. Aby se vyhnul problémům, zatčení nebo dokonce zastřelení u zdi, rozhodl se jejich požadavkům podřídit.
Předstíral souhlas s jejich ideologií, přikyvoval jejich řečem a dával najevo, že jejich přesvědčení respektuje. Ve skutečnosti mu na jejich politice nezáleželo ani trochu. Nehodlal kvůli cizím ideálům přijít o život, zvlášť když měl před sebou vlastní cíl. Jeho přijetí jejich ideologie tak nebylo otázkou přesvědčení, ale pouhého přežití.
Příchod na Polis
Po překonání dalších nebezpečných úseků, které ho cestou potkaly, se Viktorovi nakonec podařilo dorazit do Polis. Celá cesta mu ukázala, jak nehostinné a nebezpečné metro ve skutečnosti je. Každá stanice, každý tunel a každé setkání mohly znamenat konec jeho putování.
V Polis se setkal s velitelem Spartského řádu, se kterým vedl delší rozhovor o své cestě, minulosti a důvodech, proč se rozhodl Spartany vyhledat. Velitel mu následně svěřil další úkol, který Viktor přijal a vydal se jej splnit.
Návrat a pomoc ostatním
Při zpáteční cestě směrem na Polis začal Viktor přemýšlet nad tím, jak by mohl napravit alespoň část svých minulých činů. Rozhodl se proto nabídnout své služby lidem, kteří potřebovali bezpečně cestovat mezi stanicemi. Především na Běloruské začal shánět civilisty, které by mohl doprovodit přes nebezpečné úseky metra až směrem k Polis.
Před každou cestou lidi upozorňoval na možná nebezpečí, která je mohou potkat, a vysvětloval jim pravidla, která musí během přesunu dodržovat. Zakazoval zbytečný hluk, samovolné vzdalování od skupiny a ignorování jeho pokynů. Každý musel vědět, že jediná chyba může ohrozit celou skupinu. Viktor se snažil působit sebejistě, přestože si uvnitř stále nebyl jistý, zda dokáže všechny bezpečně dovést do cíle.
Poprvé po dlouhé době totiž Viktor nepřevážel lidi kvůli penězům nebo vlastnímu prospěchu. Dělal to proto, že věřil, že tím může alespoň trochu napravit svou minulost. Stále si s sebou nesl staré zvyky, nedůvěru a povahu člověka, který se musel celý život starat především sám o sebe. Přesto začínal chápat, že přežít v metru neznamená pouze zachránit vlastní kůži.
Zda se mu podaří změnit, ukáže až čas. Jedno však věděl jistě – už nechtěl být tím člověkem, kterým býval dříve.
Otevřít
